Sborové ozvěny

Vyšlo 3. 2. 2008; ročník IX.


Z obsahu čísla:


Tak se to někdy stává

Tak se to někdy stává, mně dost často. Nejsem schopen všechno připravit předem a zde je to vidět: Ve Sborových ozvěnách se nám mísí to, co se stalo za poslední tři měsíce 2007 a to, co se děje od začátku roku dalšího. Na počátku čísla čtete o událostech říjnových, na konci o novoročním heslu církve. A přitom zde nenajdete všechno, co se událo, nebo jen v kratičké zmínce. Nezbývá, než vzít vděčně za to, že čtenář si své najde a k tomu ostatnímu bude tolerantní… Tak vám přejeme, aby vás to čtení a obrázky nenudili…

O jedné záležitosti se přeci chci zmínit více: hlásí se k nám křesťané z evangelického sboru v německé krušnohorské Muldě, asi 20 km od té naší Moldavy. Mulda je totiž družebním místem Oseka a docela živým evangelickým sborem. Jeho zástupci vykonali v Teplicích a Duchcově už jednu návštěvu, vedl je farář Daniel Wüst. Podruhé, už oficielně, se k nám vypraví několik členů sboru v Muldě na neděli 2. března. Posílí naše bohoslužby, rádi by pak strávili v našem kruhu chvíli v rozhovoru, také představí svou práci a své sbory.

Počítáme, že se naše setkávání rozšíří v letošním roce. My bychom měli u nich hostovat v sobotu 17. května a pak koncem června, na slavnosti Muldy jako obce. A advent 2008? Druhá adventní neděle, koncert, by měla být v režii našich přátel celá - pěvecký sbor, pozounéři, vstřícné slovo, setkání. Možná tak navážeme na dřívější vztahy s našimi evangelickými křesťany přes Krušné kopečky, poznáme jejich důležitost a prospěšnost a nebudeme se bát prolomit tu jazykovou bariéru, která mnohé stále straší.

J. O.




Lk 2, 8-11

Lk 2, 8/11

A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."

Ta krajina betlémská dřímající se stává jevištěm děje mezi Bohem a lidmi, celým Božím stvořením. Utichly bohatýrské Davidovy žalmy, které se kdysi nesly v tamních kopcích, když ještě David pásl, utichlo i jejich pobrukování právě stejnými pastýři jako byl on. Jen ta hvězdnatá obloha je stejně inspirující a strážná služba stejně důležitá. Žádné hlasy ani zvuky, jen světla hvězd a bdící pastýři. - V takové požehnané samotě bývá Bůh často velmi blízko.

Zprávu o narozeném Spasiteli přijímají bdící pastýři. Není probuzen žádný spáč, povolanými svědky jsou jen bdící betlémští pastýři. Nejsou rozespalí. Prožívají okamžitě proměnu, výjimečnost, úžas nad objevením se Božího posla a jeho zvěstí. Že by to bylo znamení: Tahle zvěst je pro ty,kdo jsou "out", pod širým nebem, bez prostředníků? Bez váhání, schopni hned se uleknout, hned se potěšit a ra-dovat? Co kdybychom vyšli i my zpod svých střech, přístřešků, vytáflovaných stropů obýváků, betonových suterénu, krytů, ponorek, doupat, a napojili se jen na "JIP" důvěry Boží lásce a "ARO" Božího slitování!

J. O.

JIP = jednotka intenzivní péče

ARO = anesteziologicko-resustitační oddělení



Modlitba za domov

Poprvé nás na tu událost upozornil farář Pavel Klinecký, když u nás v září hostoval. V počátcích celé akce byla touha vyjádřit společně vztah k naší zemi a radost a vděčnost za proměny posledních desetiletí - z cesty ke svobodě a naději. Přesvědčení, že se tak děje z vůle našeho Pána.

Několik lidí se domluvilo a pak se postupně rozjel ten projekt, času ovšem mnoho nebylo. Ekumenická pouť na Říp, 28.10.2007. Výsledek příprav bylo možné sledovat i na televizní obrazovce, jistě ovšem lepší dojem měl ten, kdo se účastnil přímo, a takových se z Teplic našlo víc. Mé zážitky jsou vesměs pěkné, mám rád volnější program, komponovaný z několika částí. Proto slovo v rozhovorech se zajímavými hosty, písně sólové i sborové, ukázky práce ergoterapie z Krabčic i odjinud…Zapojena byl výkonná technika, uprostřed posluchačů a diváků v tom krásném dni procházeli kameramani a hledali nejlepší záběry.

Soustředění církevních představitelů bylo maximální, bylo možné s některými i pohovořit.

Program se odvíjel ovšem trošku pomaleji než ve scénáři, proto závěr byl už bez televize, vlastně pro věrné účastníky. Modlitba za domov a požehnání zazněly dopoledne na Řípu i odpoledne pod Řípem.

Prostranství pod Řípem bylo zaplněno asi třemi stovkami lidí. Pěkné, i když trochu netradiční setkání si zasluhuje, aby na ně bylo navázáno i příště.





Jan Amos Komenský

inspirací pro 3. tisíciletí


Jak známo, interpretace díla JAK může být velmi rozmanitá:

Např. ani za komunismu jej nebylo možno vynechat ze školních osnov, ovšem byl interpretován "jen jako" Učitel národů, pokud možno jako učitel, který překonal své náboženské předsudky a zcela emancipován od břemene víry, tak mohl posloužit coby revoluční postava, která otevírala nové horizonty poznání. Jako žák ZŠ v 60. letech si na to dobře pamatuji.

Dnes můžeme být v pokušení vnímat jej pro změnu jako Evropana, jednoho z praotců myšlenky evropského společenství národů, které ovšem není založeno na vyšších principech a na bratrství -jak to vnímal K, ale na volném pohybu, volném trhu, prosperitě a bezpečí, jako předpokladu pro zajištění pokud možno bezproblémové a blahobytné budoucnosti.

Je skvělé, že výstava je propojena s doplňujícími přednáškami, kde je možnost hlouběji nahlédnout do jeho díla a uvědomit si obrovskou šíři jeho záběru.

Ve svém krátkém proslovu chci zdůraznit, že Komenský byl především kazatelem, teologem, křesťanským filosofem a posledním biskupem staré JB. Osobní víra u něj není jen dobovým koloritem, z dnešního pohledu jakousi historickou nezbytností. V případě K je víra východiskem i úběžníkem, ke kterému směřoval celý jeho život a dílo. A právě na půdě křesťanské YMCY bych toto chtěl zdůraznit.

Jako praktický teolog bych rád upozornil na 3 rysy jeho života, které jsou tak nadčasové, že mají co říci i nám občanům 3. tisíciletí a závěrem bych připomněl jednu jeho naléhavou výzvu.


1. Nenechat se zlomit, odradit - umět začínat znovu (nové kapitoly života)

Cituji jeho výrok: "Především je třeba vytýčit si vysoký cíl, vyhýbat se zahálce, nezoufat v nehodách a nikdy neklesat na mysli."

Doložme si tento imperativ příkladem z jeho života: V období krátce po bitvě na Bílé hoře (kolem roku 1622) jeho osobní tragedie vrcholí, přijde poprvé o všechno. Ztratil manželku a 2 syny (zahubí je mor), musel opustit svůj sbor ve Fulneku (přesto, že katolíci jsou v menšině 1:10, díky Ferdinandu II. Habsburskému evangelíci jsou pronásledováni a donuceni odejít z vlasti), přišel o své žáky, o knihy, o rukopisy - mnohé ještě rozepsané, ztrácí naději do budoucnosti a zůstává jen víra v Boha. (Proto se možná později chytá proroctví Kryštofa Kottera, Mikuláše Drabíka a Kristiny Poniatowské, kteří různě předpovídají císařův pád a návrat Fridricha Falckého, který utekl do Holandska.)

A právě v této pohnuté a beznadějné situaci píše a dokončuje dílo, které jej asi nejvíce proslavilo a ve kterém vystihuje podstatu smyslu života: Labyrint světa a ráj srdce.

JAK byl schopen zúročit nejen úspěchy a klady, ale i utrpení a mínusy svého života. Neresignuje, ale znovu se pouští do práce navzdory všem překážkám. A není to jen jednou, v roce 1656 při požáru Lešna přijde znovu o vše, rukopisy, zejména o celoživotní dílo Česko-Německo slovník, slovník český, atd. Není to příklad hodný následování?

Mně někdy stačí, když si špatným kliknutím u počítače, vymažu čerstvě napsaný, ještě neuložený článek či esej a jsem vyveden z míry, málem rozpálen do běla. V takové chvíli mě uklidní a pomůže, když si vzpomenu právě na Jana Amose. Přitom v porovnání s Komenským, jaká maličkost. V životě však přichází těžší ztráty, ke kterým se můžeme postavit jako on.

{Z jeho citátu bych chtěl podtrhnout ještě slůvko - cíl. Dnes mluvíme o tom, že je třeba mít vizi. Někdy jsme alergičtí na ony vize (chápeme to jako amerikanismus), ovšem bez vytýčení cílů a vizí, které buď postupně naplňujeme, nebo musíme měnit, to nejde. (Sám Bůh měl vizi, mluví se o Missio Dei o Božím plánu, záměru - stvoření, vyvolení národa, vyvolení lidstva v JK, vše se děje.) Komenský je proto mužem nadčasovým...}


2. Nebát se prosazovat nové věci

To jest být otevřený všem poznatkům, které zkvalitní a obohatí lidský život. To je zejména potřebný impuls křesťanské církvi, která často žije ve vyjetých tradicích a v zajetí vyježděných kolejí a setrvačnosti. Nové začátky, jsou vlastně kapitoly jeho pestrého a činorodého života. Když něco končí i třeba neslavně, vidí v tom impuls začít něco nového. Věnuje se nejen svým velkým projektům, je ochoten cestovat stovky kilometrů, často pěšky, jen aby splnil možná nepatrný úkol, který se od něj čeká, ve kterém ovšem vidí možnost posunout věci k lepšímu.

Žijeme v době, kdy díky rozmachu vědy, globalisovanému pojetí života, družicovým technologiím, internetové síti, atd. přicházejí změny a nové věci daleko rychleji, než za JA. Dovedu si dnes představit biskupa a profesora Komenského, jak sedí u svého laptopu, zaplňujíc buffery harddisku novými smělými koncepty, jak bloguje či komunikuje se slovutnými profesory akademie věd, hledá nové možnosti a cesty k poznání, jak burcuje církev svými progresivními postoji, aby vystoupila z šedi průměrnosti a stala se solí a světlem. Přitom, pokud je to jen trochu možné, vystupuje za kazatelnu, aby díky svému charismatu a encyklopedické kapacitě svého mozku, vynášel z biblických knih jak staré poklady, tak nové objevy, a především živé, prorocké, aktuální slovo do dnešní doby.


3. Navzdory nepříznivým okolnostem je možné mít pěkné manželství

Je znám jeho spisek Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, který po dopsání posílá též své manželce a připojuje krásný dopis, který začíná známým: Manželko má milá Magdalenko, klénote můj po Pánu Bohu nejdražší.

S touto milovanou ženou prožijí krásné chvíle, ale jak bylo zmíněno, i obrovské těžkosti a je jim dopřáno, aby spolu žili jen krátce, pouhé 4 roky. JAK se oženil ještě jednou s druhou manželkou Marií Dorotou žili 24 let a měli 4 děti.

Jeho příklad je výzva pro dnešní dobu, kdy krize manželství a rodin je obrovská, 50% rozvodovost, někde i vyšší. Hluboký manželský vztah vzájemné úcty, tolerance, lásky je nedostatkovým zbožím. Místo o celoživotní oddanosti manželů se mluví jen o partnerství, často ve smyslu přítel-přítelkyně, nezřídka mající alternativu ve vztahu milenec-milenka. Manželství jako celoživotní svazek, který společně a věrně čelí těžkostem a krizím, aby v zápětí zažíval radost a uspokojení v harmonickém vztahu, je dnes velmi vzácným kořením. I v této velmi osobní až intimní oblasti je odkaz JAK výmluvný a inspirující.


Závěrem známá jeho výzva:
4. Národe český, vrať se ke Kristu

Dnes by tento výrok vyzněl nacionalisticky, proto bych si dovolil malou změnu: lidé v české a moravsko-slezské kotlině, vraťte se ke Kristu. Ne k náboženství či do církve, ale k JK jako zdroji života. Myslím si, že už jsme se mnohokrát přesvědčili, že některé experimenty nemusíme ani zkoušet, neboť je předem jasné, že k cíli nevedou. Zato křesťanská etika, morálka a zbožnost, na kterých vznikala evropská civilizace, nejsou anachronismem, ale prověřenou hodnotou a existenciální potřebou, stále platnou. Proto je dobré slyšet tento Komenského odkaz novým způsobem.

Uvědomuji si ovšem, že tento nárok může dnes vyznít moralisticky až ideologicky. V dnešní době bezbřehého pluralismu, kdy tolerance jako požadavek doby, vyžaduje tolerovat i netolerantnost, je takový postoj podezřelý a zavání úzkoprsostí.

V Komenského podání nejde ale o zákon ani moralizování. Jde o vyšší principy, které jsou nadčasové a přesahují každou společnost. Je to návrat k životu, vyvěrající z víry živé.

Není to víra zapšklá, uzavřená do kostelních budov, ani bánbíčkářství odtržené od života, vyčerpávající se v církevní samoúčelnosti, v pochybném sebevědomém vlastnictví pravdy, víra zcela nesrozumitelná současnému post-křesťanskému člověku. Ne taková víra je karikaturou Boha milujícího člověka.

Mám na mysli víru Komeniovu, pravdivou, autentickou, přitom zranitelnou a možná nedokonalou a slabou, znovu a znovu těžce prověřovanou. Je to ovšem víra, která spolu s dalšími dvěma sestrami - nadějí a láskou, přesahují nakonec i život a dílo samotného JAK a jako čerstvý pramen znovu a znovu vyvěrá v dobách zlých. V těchto dnech si budeme připomínat naši nedávnou zkušenost. Píseň Ať mír dál zůstává s touto krajinou v podání M. Kubišové, jejíž text je upraveným odkazem z Komenského Kšaftu, rezonoval v listopadu 89 s nadějemi miliónů znásilňovaných komunistickou ideologií.

Proto návrat ke Kristu, to je odkaz stále aktuální, který musí především křesťané znovu uchopit, aby se ukázalo, že je to víra svébytná, nepodléhající erozi času, neboť může být Duchem svatým stále oživována.

Jsem rád, za skvělý počin ústecké YMCA uspořádat tuto výstavu, a věřím, že přispěje k oživení mnohavrstevného odkazu J. A. Komenského. A to nejen jako projev úcty a obdivu k tomuto statečnému, pracovitému, charakternímu a geniálnímu muži, ale též jako čerstvá inspirace pro nás, abychom si uvědomili, že životní cíle a touhy nemusejí vycházet jen z nás, ale že je možné nalézt zakotvení a naplnění v Bohu, který dává našemu bytí nový rozměr přesahující naše pozemské horizonty, ke kterému život Jana Amose odkazoval a směřoval.

Děkuji vám za pozornost.

Daniel Fajfr
YMCA v Ústí n.L, 16.11.07


Setkání žen posedmé

Když mně můj muž oslovil: "Napiš něco o setkání žen 1. prosince", byla jsem trochu zaskočená: co já, člověk "nespisovný" budu psát? Jak sdělit atmosféru, která zatím při všech našich setkáních je přítomna? A tentokrát s naším milým hostem, farářkou Irenou Škeříkovou, která je celá taková "hudební", to bylo opravdu hřejivé. Protože jsme stáli na prahu adventní doby, chtěli jsme - a naše téma k tomu směřovalo ("Zpívejte Hospodinu píseň novou" - tedy: Zpívejte s nejmilejšími píseň novou") - opravdu zpívat a naučit se novému pohledu na nám evangeličkám notoricky známé písně ze "Svítáku".

Po uvítání krátkou pobožností (o Lydii, které evangelium zasáhlo blahodárně do života, Sk 16), kterou měl far. Opočenský, se Irena Škeříková sama představila. Sdílela se s námi přitom se svým současným životem, který není věru lehký a s prostředím, z něhož pochází, a které ji "přitesávalo". I to byl pro mnohé z nás námět k zamyšlení.

No, a pak Zpívání s velkým Z. Kdybych byla o 30 let mladší, řekla bych: "Paráda!" Takhle úměrně říkám: Zazpívaly jsme si z plna hrdla, písničky, které známe a na které nám Irena otevřela nový pohled. Ovšem čas nás hnal neúprosně dopředu, po obědě jsme se s milým hostem musely rozloučit - s nadějí, že to nebyla její poslední návštěva u nás.

Po obědě k nám velice hezky adventně promluvil br. Václav, katolický duchovní, který se jakoby vcítil do ženského pohledu na příchod Spasitele. Bylo to objevné, prosté a úžasné.

Pak po pauze na kávu se nás ujala naše přítelkyně Zdeňka Formánková, která byla velice dobře připravena. Hned každé z nás rozdala polotovar k výrobě vánočního stromku z koksových vláken. Po nazdobení a zabalení do celofánu si ženy odnášely hezké připomenutí jedné předadventní soboty.

Na závěr zbývá říci: Tak děvčata, zase na jaře…

Dana Opočenská






Ekumenické setkání žen

(několik myšlenek z adventního zamyšlení)



Tradiční vánoční koncerty

Žalm 98,4-6:
Hlahol Hospodinu, celá země,
Dejte se do plesu, pějte žalmy,
Pějte Hospodinu žalmy při citaře,
Při citaře nechť zazvučí žalmy;
S doprovodem trub a polnic
Hlaholte před Hospodinem Králem!

Stalo se v našem sboru již tradicí, že v adventním čase je pořádán vánoční koncert. Před lety jsme oslovili manžele Valtovy, kteří ochotně přislíbili, že připraví hudební program.

Pan Mgr. Jan Valta, působící na konzervatoři v Teplicích, doprovází na varhany vybrané studenty při zpěvu nebo hře na nástroj. Jeho manželka, paní ředitelka hudební školy v Dubí, se stará o výběr a přípravu dětí hrajících na zobcové a příčné flétny.

Letošní adventní koncert byl poněkud jiný, bez přítomnosti paní Valtové, která se zotavovala po ortopedické operaci. V neděli 9. prosince 2007 se v rámci bohoslužeb rozezněly radostné tóny příčných fléten pod vedením paní učitelky Heleny Cimplové. Obzvlášť její flétna za doprovodu varhan naplňovala posluchače pravou adventní radostí.

Po skončení bohoslužeb koncert pokračoval. Neradi odcházeli jen ti, kteří spěchali na autobus.

Naše varhany čeká brzy generální oprava a budeme se muset na čas spokojit s doprovodem harmonia. Už teď se těšíme, až se zase v plné síle rozezní ku chvále Boží.

Willy a Věra Grögerovi



Varhany našeho sboru

(několik odborných souvětí z e znaleckého posouzení stavu)


Na kůru sboru ČCE v Teplicích stojí dvoumanuálové pneumatické tlakové varhany, postavené patrně na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století varhanářem Ludwigem Boscherem, pracujícím v dílně v Trnovanech-Teplicích. Tento varhanář vystřídal několik varhanářských dílen v Sasku a v Čechách. Poslední zjištěný úvazek měl v Teplicích u varhanáře Hausera. Varhany původně postavené pro německý evangelický sbor v Dubí a přenesené v r. 1954 za účasti profesora pražské konzervatoře Dr. Reinbergera do Teplic, jsou zatím jedinou doloženou prací L. Boschera na našem území, provedenou samostatně pod vlastním jménem. Přenesení varhan realizoval kraslický varhanář Schaler, který krátce nato odešel do Německa.


Dispozice nástroje je následující: I. manuál obsahuje 4 rejstříky, II. manuál obsahuje 5 rejstříků a pedál 2 rejstříky. Nalézáme dále válcové crescendo, tutti s vypínačem, vypínač válce, žaluzie na celý nástroj. V nástroji je zabudován měch s čerpacím měchem na nožní ovládání (provedené sklopně), dále ventilátor s příslušenstvím.


Z konstrukce varhan je možno vyčíst dobrodružství jeho budování:

Nástroj byl původně postaven patrně jiným varhanářem jako jednomanuálový s pedálem - několik desetiletí před postavením současného hracího stolu. Původní hrací stolek byl později nahrazen novým, současným, při rozšíření varhan na dvoumanuálové. Při rozšíření bylo postupováno podle nově formulovaných zásad varhanní reformy vzniklé v té době v Německu. Do nástroje byl vsazen druhý stroj, prakticky všude, kde bylo trochu místa. I. manuál byl nově vytvořen, II. představuje zřejmě bývalý původní manuál.

Současná dispozice dokládá, že do výběru hlasů bylo zasahováno ještě později - lze soudit, že to bylo při přenášení varhan v r. 1954, neboť dnešní výběr rejstříků jednoznačně ukazuje na názory a požadavky dr. Reinbergera. Při tomto zásahu byl postaven nepochybně Boscherem nový hrací stůl. Vlivem malého prostoru na kůru je takto upravený nástroj prakticky zcela nepřístupný pro potřebnou údržbu a ladění. K provedení i malé opravy je potřeba provést takřka úplnou demontáž varhan.


Co se stavu varhan týká, konstrukce je zachovalá, nevykazuje zasažení dřevokazným hmyzem. Zaprášení nástroje odpovídá čistotě sboru a nepřístupnosti nástroje. Ladění je chaotické (nástroj nebyl dosti dlouho laděn). Funkce pneumatiky je neochotná, řada tónů spouští se zpožděním, vynechává. V nástroji použité míšky jsou daleko za zenitem své životnosti, kůže je přeschlá a ztvrdlá. Píšťalový fond je zachovalý, nejsou zjevné neodborné zásahy…


Tolik zatím ke stavu našich varhan těsně před jejich velkou opravou. Ta by měla začít 2. února t.r. Práce provádí firma z Krnova, s níž jsme v jednání od poloviny minulého roku, a která byla vybrána ve výběrovém řízení naším staršovstvem.


Na opravu se ve sbírce soustřeďují finanční prostředky, potřebujeme shromáždit asi 70.000 Kč, abychom mohli s dobrým svědomím splatit všechny plánované práce. Sbírka se setkává s velkým porozuměním u našich členů a příznivců, což nás povzbuzuje…

J.O.



Slavnostní 4. adventní neděle dne 23.12.2007

Byla to neděle nad jiné radostná, zbohacující a krásná. Na nás všechny shromážděné čekalo několik velice slibných slavnostních akcí, a tak se také stalo. Plni sváteční předvánoční nálady a příjemných očekávání jsme při vstupu do sálu kostela byli znovu překvapeni a uvítání rozzářeným ozdobeným vánočním stromkem, opět maličko jiným, než loni, ale stejně krásným. (Vkusné a četné ozdoby a světýlka změkčují jinak velice strohou přední stranu bohoslužebného prostoru až dojemně.)

Slavnostní bohoslužby, které s sebou přinesly prožitky opravdu nevšední, nás víc a víc naplňovaly velikou radostí z daru Slova Božího, a z jeho vzácné moci mezi námi, která pro nás připravila tyto mimořádné chvíle! (Moc předivná nás tiše obestírá, a proto čekám příští uklidněn. Bůh je dnes s námi, svědčí naše víra, a bude s námi každý nový den.)

Potěšováni a s velikou vděčností jsme byli vtaženi do slavnosti přijetí nových členů našeho sboru.

Pozvání br. faráře k předstoupení před shromáždění "k vánočnímu stromu" přijali postupně všichni, kteří nejprve písemně sdělili svou touhu a své rozhodnutí následovat Pána Ježíše Krista nyní právě v našem společenství, které si náš Pán - jak věříme - utvořil (jistě mezi jinými teplickými). O vstup mezi nás požádali staršovstvo našeho sboru a ani ono, ani my ostatní jsme neměli námitek. Nyní tu stojí před námi a slyší slova přijetí a hned vzápětí také veliké radosti a vítání. Bratr ing. Jan Jílovský s manželkou Cristinou, kterou si přivedl až z Brazílie, a dětmi Lukášem a Kamilou, a také ses. Dagmar Žaloudková s dcerami Eliškou a Julií. S radostí na ně hledíme a také trochu v obavách, zda mezi námi najdou i potěšení a naději, kterou bychom uměli všichni žít. A také nové podněty pro svůj život víry a následování Pána. Něco z toho všeho zaznělo také ve slově, kterým vítal farář Opočenský jednotlivě přijímané spolu s bratrem kurátorem Grögerem a velkou skupinou dalších shromážděných, kteří pak také osobně vítali a přijímali ty "nové" mezi sebe…Chvíle vděčnosti a hrdosti na ten náš skromný hlouček - on tu snad opravdu může z Boží milosti něco znamenat!

To však byl "jen začátek" dalších pěkných věcí, které jsme měli spolu prožít. Odpoledne od 16 hodin nás už značně potemnělý sál přivítal znovu - na dětské vánoční hře, vlastně bohoslužbách, vedených letos a výborně režírovaných br. Romanem Gaudynem. Něco nového nás čekalo, jiného a mimořádného. Bylo to hrané pantomimické představení s vánoční tématikou, se zpěvy a promítáním diapozitivů, i s doprovodným vše vysvětlujícím komentářem a hudbou, hrané našimi dětmi a mládeží. Všímá si toho i další článeček v našem časopisu. Mimo rodičů a členů sboru se v diváckých řadách objevilo i mnoho hostů i s malými a nejmenšími dětmi. Pro všechny děti, jak pro účinkující, tak pro hosty a diváky, byla připravena pod nádherným rozzářeným stromem zcela osobní nadílka.

Nejen nám, ale myslíme i všem přítomným se tato milá dětská bohoslužba velmi líbila a v našich duších připravila krásnou vánoční pohodu a pokoj pro následující sváteční dny.

Zajímavý program však pokračoval i nadále: v suterénních prostorách našeho kostela připravily obětavé sestry i celé rodiny společné občerstvení pro všechny, kdo se ještě nechtěli uchýlit do svých domovů. Začalo to velice překvapivě ohňostrojem na kostelní zahradě opět pod dozorem bratra Gaudyna a mládeže sboru. Vše pak pokračovalo umírněným "rautem" - toto slovo je z angličtiny, znamená "společenský večer vybrané společnosti, recepce, hostina"…ale ti "vybraní" a mnohokrát zvaní byli a měli především být ti, kteří mají své milé daleko a o vánocích se s nimi ani třeba nepotkají, aby poznali, že své blízké mají i zde, ve sboru. V prostorách presbyterny, místnosti pro mládež a kde se dalo… Nabídka krůtího masa s oblohou z daru rodiny Jilovských (snad můžeme zmínit, že Cristina byla největší iniciátorkou tohoto setkání). Saláty různých druhů, dorty, pečivo a další různé dobroty předobré, už jen dotvářely příjemnou a přátelskou atmosféru a náladu přímo výtečnou. Však také všem, kteří se zasloužili o tento závěrečný díl celého dne, patří obdiv a srdečný dík nás všech. Mnohé z těchto společně strávených chvil nás prostoupily také podivem a vděčností nad tím, jak mnohotvaré a hluboké může být adventní a vánoční obohacení, kterým si můžeme navzájem sloužit a jak to platí také o vánoční radosti!

Milan a Růža Jancykovi



Vánoční hra 2007

Vánoční hra 2007 se odvinula v jiném pojetí, než dříve. Jednak si mohly děti vybrat z několika typů, které jim byly nabídnuty: muzikál, pantomima, básničky apod. Potom na začátku nácviku byla stanovena pravidla o přesném docházení na zkoušky a další, která posílila disciplínu…až po vyloučení ze hry (tzv. červená karta)…později se ukázalo, že to vůbec nebylo potřeba, protože aktéři byli zaujati tím, co se dělo. Pak bylo zajímavé, že se na těch prvních setkáních vždy postoupilo o kus dál, něco se rozhodlo s tím, že se věc doplní na další schůzce. Tak se pomalu začala rýsovat dětská vánoční besídka, která měla několik komponent. Jistě chtěla ukázat na profánní oceňování vánočních svátků: klid, rodinná pohoda, stromeček, dárečky v podbízivé atmosféře komerce, podmalované profláknutou písničkou "Vánoce, vánoce přicházejí". Pomíjivost a plytkost takového prožívání vánoc vyzněla v kontrastu s druhou částí, určovanou jednak písní Desatero, jednak čtením vánočního příběhu (celého), podmalovaného hudbou až scénickou, a dokresleného jednoduchou pantomimou jednotlivých postav, o nichž právě čteno.

Všechno to bylo ještě dokresleno počítačovými obrázky, ať už komerce, či potom biblického vánočního příběhu. Tato multiscéna vyzněla dobře také pro zdařilý výkon všech účastníků, ať už těch, kteří text četli (Honzík a Věrka), nebo těch, kdo přes techniku doprovázeli obrazy a hudbou (Honzík a Vítek) a všech mimů, kteří se spolu s dalšími posilami měnili ve zpěváky (Desatero - v němž byla dána možnost trošku si "zarepovat", což všem sedlo na míru, Čas radosti, veselosti - to zpívali všichni, i diváci, kterých bylo asi 70, a Tichá noc, promítnutá neotřelými slovy na zeď). "Tichá noc- hlasitě i beze slov" - to byl název tohoto komponovaného programu, jehož režisérem byl br. Roman Gaudyn.

Program se líbil, děti si dokonce pak ještě odnesly pozornosti. Není divu, že malá Maruška spočinula ještě chvíli na kolínkách pod stolem Páně, aby si celou atmosféru vychutnala. Tak - co bude jako další…?




Heslo pro rok 2008


Ježíš Kristus praví: Já jsem živ a také vy budete živi. (Jan 14, 19)

Ze synodní rady k němu mj. píší: Věříme, že heslo vám může být pomocí ve chvílích, kdy budete potřebovat uklidnit mysl, soustředit myšlenky a upokojit duši. ..stává se výzbrojí proti všemu, co člověka ve společnosti a ve světě znepokojuje a trápí. Může být také hrází proti zničující zkušeností každého člověka se smrtí, jak ji zakoušíme při loučení s m?lými. A působí také proto, že je z jiného zdroje, než jsou lidé zvyklí čerpat. ..Toto slovo Kristovo, dotvrzené jeho vzkříšením a dosvědčené biblickými svědky, z nás slabých a chybujících umí vytvářet Kristův lid. Ten nese svému okolí užitek tehdy, když se neohlíží na sebe.